Dnes máme v plánu se smažit ze všech stran, což je činnost, kterou vydržím dělat asi o dvě minuty kratší dobu než nedýchat.

Po příchodu na pláž zjišťujeme, že navzdory tomu, že večer se v místních ulicích nedá skrz turisty projít, je pláž téměř prázdná. Je to dáno tím, že nejvíce turistů je ze zemí, které moc nefandí bikinám. Teda pánové možná jo, ale nesmí to přiznávat, a dámám se v šatech do vody asi moc nechce, což chápu.

Čemu ale nerozumím, je, že jsem tu ještě na nikom neviděla burkiny. Přitom já, když chodím plavat na Šutku, tak v neoprenu vypadám podobně a přijde mi to děsně pohodlné.

Ve chvíli, kdy na liduprázdné pláži popíjíme kokos (jedna z činností, kterou na dovolené nutně potřebuju), přichází druhá skupina turistů, kteří v noci brázdí město, ale na pláži je nevidíte. Číňané. Tentokrát pravděpodobně Klub čínských důchodkyň.

Na sobě mají svá pestrobarevná pyžama, návleky na všech končetinách, aby se náhodou neopálily, v rukou deštníky a foťáky. Člověk se nemůže splést. Následuje čtyřicet fotek na východ, čtyřicet na západ, čtyřicet s mořem, čtyřicet s palmami, čtyřicet s deštníkem, čtyřicet bez deštníku, čtyřicet s kamarádkou – taky důchodkyní, jen z jiného klubu – a čtyřicet se šátkem. A pro jistotu stejné kolečko ještě na tablet. Jednu pózu se mi podařilo vyfotit a pak jsme opět osiřeli.

Vzhledem k tomu, že Langkawi je bezcelní zóna, je to jedno ze tří míst v Malajsii, kde se alkohol dá sehnat za rozumnou cenu. Rozuměj stejnou jako u nás. Ve zbytku Malajsie stojí pivo v restauraci kolem 120 Kč, lahev rumu v obchodě asi 800 Kč. A leckde se alkohol vůbec neprodává.

Možná proto jsme za těch deset dní potkali jen jednu dvojici cestovatelek z Čech na Cameron Highlands a jednoho českého emigranta, který už dvacet let žije v Austrálii. A pak až tady asi tři páry, ale to byli očividně resortoví povaleči. Možná proto se mi Malajsie tak líbila…

Teď už jen zabalit batohy a koupenou flašku rumu a můžeme ráno vyrazit do Singapuru. Před spaním si ještě čteme Lonely Planet a Martin narazí na větu, že do Singapuru se smí dovézt pouze litr alkoholu na osobu „vyjma Malajsie“…

Ups.

Jenže je to dárek pro kamaráda, který tam žije. Rozhodujeme se to risknout. Na celnici to kdyžtak můžeme nechat. Letadlo nám letí v osm.