Náš příběh

MAYTHEA vznikla v období plném šíleného strachu, nejistoty a otázek, na které lékaři neznali odpovědi. Bála jsem se o život své dcery They. Nevěděla jsem a vlastně stále nevím, zda příběh naší rodiny bude mít happyend. Ale uvědomila jsem si, že pokud jednomu jedinému člověku, jedné rodině, naše cesta dodá sílu bojovat, pak má značka MAYTHEA smysl.

„Vaše dcera má verzi onkologického onemocnění, kterou jsme v Česku ještě neviděli, ale už to konzultujeme se zahraničím.“ Věta, kterou nám paní doktorka v Motole řekla v lednu 2025. První dny a noci na pátém patře (nová na pátém patře), jak jsem oddělení onkologie říkala, když jsem to nebyla schopná vyslovit, jsem zoufale potřebovala mluvit s někým, kdo by zažil podobný strach o život dítěte (strach ze smrti) jako jsem měla v tu chvíli já a řekla jsem si, že pokud na to někdy budu mít sílu, podělím se s naším příběhem, abych dalším tátům a maminkám alespoň trošku přiblížila, co je možná čeká, ulehčila jim jejich cestu (světla v temnotě pátého patra) a nabídla, že se můžou kdykoli ozvat. Tak pomalu začala vznikat Maythea.

Prvních půl roku jsem nebyla schopná zveřejnit nic. V té době se v mé hlavě totiž odehrávaly ty nejčernější scénáře (černé scénáře). Ale v den mých narozenin jsem začala psát blog, který si níže můžete zpětně přečíst a ve kterém chci pravidelně pokračovat. Chci, aby rodiče kteří se nově ocitnou na pátém patře věděli, jaké to je, když kvůli chemoterapii začnou padat vlásky (připrav si holící strojek), jak je možné, že se někteří blízcí neozvou /mlčení/, když vy prožíváte nejhorší období svého života, že možná během léčby přijde kolaps (kolaps), jakými právními radami jsem se vyzbrojila, než jsme se ocitli s Theou na JIP (JIP) a nebo taky to, zda může souviset rakovina a IVF (IVF - štěstí nebo prokletí).

Dříve, než jsem začala psát naše příběhy, jsem ale psala příběh úplně jiný. Příběh delfína, který se vydá do míst, před kterými ho všichni varují. Do temnoty a hlubiny. Ty místa se mi popisovaly lehce. Zpětně si vybavuji ty hodiny, kdy jsem seděla v tmavém nemocničním pokoji, pípaly přístroje a já se bála rána. Abych přežila tu bolest, která mi svírala hrudník, začala jsem psát knížku, kterou jsem Thee slíbila, že si jednou přečte. Svůj slib jsem splnila. Jmenuje se Delfín Lucky: Tajemný svět pod hladinou. A byla to tahle knížka, která mi několikrát pomohla zvednut se ze dna a která mě naučila, že musíme umět žít a plnit si sny, i když i tohle v tu chvíli bolí.