„Ona je vymodlené dítě. Z desátého IVF,“ říkám úplně cizímu muži a hladím Theu, která si hraje s autíčkem.

Herna v pátém patře je stále ještě vánočně vyzdobená. Jsme tu v tuhle chvíli sami. My dva a naše dvě nemocné děti. „Náš Adam taky. Náš Adam je taky z IVF,“ říká lámanou češtinou a bradou kývne směrem k pětiměsíčnímu chlapečkovi. „Má to na ledvinách,“ reaguje na otázku, kterou jsem ještě nestihla ani položit. Jenže tady patří mezi seznamovací. Small talk. Místo počasí diagnóza.

„Nezdržím se dlouho. Thea se často budí,“ říkám o dva dny později mamince čtyřleté Emičky, která mě „po večerce“ vytáhla z pokoje do školky, abych načerpala jinou energii. Podává mi skleničku vína. „Sestřičky nás kdyžtak zavolají, neboj se. Potřebuješ si odpočinout,“ říká zkušeně, když si sedáme na dětské židličky.

Je tu už čtyři měsíce s dcerou, která má neuroblastom. „Naše Ema je taky z IVF a vím i o další mamince. Ale podle mě to nesouvisí,“ mávne rukou nad mými obavami.

„Možná je to náhoda, ale během tří dnů už jsem tady poznala tři lidi, jejichž děti mají nádor a jsou z IVF. Plus ty, ta paní, kterou znáš, a já. To je šest,“ vypočítávám a přitom se snažím vybavit, kolik tu může být pokojů. Čtrnáct? Možná šestnáct?

To procento je strašidelně vysoké.

Ještě ten večer, když zase nemůžu spát, hledám na internetu. „Přece kdyby to tak bylo, už by si toho dávno někdo všiml, ne?“ ozývá se ve mně novinářka.

Po pár hodinách najdu zmínku, že tým lékařů pod vedením Ully-Britt Wennerholmové z univerzity ve švédském Göteborgu, který zkoumal osm milionů dětí, přišel na to, že děti ze zmrazených embryí čelí 1,6–1,7krát vyššímu riziku onemocnění rakovinou než děti narozené po přenosu čerstvého embrya nebo děti narozené bez umělého oplodnění.

Tu noc neusnu.

Hlavou se mi honí otázka, že jestli to tak je, proč nám to nikdo neřekl.

„Nemohla by Theina nemoc souviset s tím, že je z umělého oplodnění?“ najdu za pár dní odvahu zeptat se lékařské kapacity. 

„Už nás to taky napadlo, ale není vůle to zkoumat,“ omráčí mě odpověď a já otázku, jestli to souvisí s tím, že je to obrovský byznys, spolknu. Odpověď si umím domyslet.

Mým cílem není očernit IVF. Ostatně díky umělému oplodnění máme tu největší lásku, jakou jsme si mohli přát, a já jsem navzdory všemu vděčná. Ale pokud takové riziko existuje, mělo by se o něm vědět. Měli by to vědět rodiče, kteří na zákrok jdou. Měli by to vědět pediatři, kteří by pak mohli být pozornější i při sebenepatrnějších příznacích. Možná by bylo o pár nešťastných rodičů méně.

Pokud máte podobnou zkušenost, napište mi. Náš osud už nezměním, ale třeba někomu pomůžeme… ❤️

P. S. Jména jsem změnila, abych nepublikovala diagnózy bez svolení.