Pracovala jsem pár hodin před porodem i šest dní po něm. Natáčela jsem v osmém měsíci a stříhala v šestinedělí. Thea se mnou chodila do nahrávacího studia i do střižny.

Vypadalo to, že mě nic nezastaví. Pak přišel 2. leden 2025.

Měla jsem mít poradu k novému projektu, ale z kontroly na sonu nás poslali na pohotovost v Motole a tam si nás nechali. Poradu jsem dvakrát odsunula, abych další den zavolala na Novu a řekla, že končím.

Ne za dva měsíce, jak mám ve smlouvě. Ne za měsíc, jak by bylo slušné. Ale hned.

„Nechali si nás na onkologii. Nevím, co bude,“ pamatuju si svá slova, která jsem říkala do telefonu. Už je to rok a tři měsíce a stále nevím, co bude. Jediné, co vím, je, že není nic důležitějšího než být s Theulínkou.