Věříte na znamení?

Já na ně někdy věřit chci.

Potřebuju.

My s Theou vždycky chodíme do předsálí magnetické rezonance, kde jí dají anestezii do portu a ona hned usne. Je skvělé, že s ní můžeme jít až tam, protože už vnímá, že se děje něco nestandardního, a s námi se cítí v bezpečí. Ve čtvrtek anesteziolog stál u displeje, ze kterého se obrázky promítají na zeď, aby byly děti víc v klidu, a říká: „Co ti tam pustíme?“

Nemusel by, protože tohle je spíš pro děti, které už jdou bez narkózy, a on dobře věděl, že v době, kdy ponese Theu v náručí, už bude spát. Podívala jsem se a na obrazovce byly různé pohádky. A najednou vidím obrázek žraloků. Usměju se a říkám: „Dejte jí tam žraloky.“

A on na to: „To je dokument o delfínech.“ 

Je vám asi jasné, jakou radost jsem měla, když moje knížka pro Theu je o delfínovi…

Jenže znamení neexistují.

Teď to vím.

Ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že při operaci se ta nová ložiska vzít nepodařilo, a tím pádem ani vzorek, který měli lékaři k dispozici, není vlastně relevantní.

Že prostě ta operace, ze které jsme se radovali, úspěšná nebyla…