ZÁŽITEK NEBO NIC – DEN ŠESTÝ - NÁRODNÍ PARK ETOSHA

Ráno vyrážíme na okruh po napajedlech, které jsme včera vynechali. V dálce vidíme stát pár aut a je nám jasné, že se chystá snídaně. Vidět je stádo zeber a pakoňů. Ti se sice většinou navzájem varují před nebezpečím, protože zebry mají lepší zrak a pakoně naopak sluch a čich, ale tentokrát se zdá, že všechny smysly selhávají. Pasou se a kousek od nich leží v trávě lvice. 

Naše auto stojí na úrovni lvice. Většina stáda se spokojeně pase po její levé tlapě. Někteří ale pomalu přecházejí na pravou stranu a vždy, když je nějaké zvíře kousek od lvice, zbystříme. Jedna zebra, druhá zebra, dva pakoně, zebra, pakůň, zebra s hříbětem. Zachrápání. Lehce sebou škubneme, když v tom zjistíme, že po dvaceti minutách čekání to Věrča zalomila. Koukáme dál. Lvice si dává na čas. 

Někdy lvi loví třeba i po pěti dnech, takže je možná vyhladovělá a nesmí udělat chybu. A už vůbec ne, pokud na ni čekají hladová mláďata. Lvice samoživitelky bývají dobré lovkyně. Důležité je ale dobře si vybrat z tohohle dlouhého jídelního lístku.

Ve chvíli, kdy lvici míjí malý pakůň, startuje. V autě se ozývá křik v emocích podobný tomu ze stadionů, když se oblíbený sportovec blíží do finiše: “Jde, útočí, útočí.” Jenže zabíhají za horizont a my vidíme jen začátek a na druhé straně prchající zvířata. Tři zebry ale odbojně stojí a ani se nehnou. Najdou vidíme o život běžící mládě a za ním hladovou lvici. V tu chvíli se ale ostatní pakoně otáčejí a jdou mláděti na pomoc. Situace se ještě několikrát otočí. Chvíli lvice honí pakoně, chvíli pakoně startují na lvici. Ta ještě zkouší další útok, ale zpomaluje. Zdá se, že nemá dostatek sil. Zebry i pakoně teď už jen vítězně stojí a lvice se svěšeným ocasem prochází jen pár metrů od nich. Je jasné, že dnes její mláďata najíst nedostanou a ona na tom má lví podíl. Není to ale nijak výjimečné. Navzdory tomu, jak nebezpečně vypadají, mají jen 30% úspěšnost lovu. A to ještě ve skupině.

Ten den vidíme ještě tři gepardy, kteří jsou ale sotva viditelní dalekohledem, jednoho zatoulaného plameňáka v louži, pumpu a žirafy. Po návratu do osady Namutoni jdeme překontrolovat pneumatiky a natankovat. Žena nám říká, že už příliš nafty nemá, ale zkusí z toho ještě něco vyždímat. Při prvních deseti litrech vydá zvuk. Malé zaječení. Všichni si myslíme, že jsme měli slyšiny nebo to bylo něco z parku. Při dvaceti litrech se to opakuje. Směje se. Pak třicet, čtyřicet. Nakonec si výskla celkem šestkrát. Myslím, že si na ní teď vzpomenu pokaždé, když pojedu tankovat.