ZÁŽITEK NEBO NIC – OD EPUPA FALLS DO OUTJA - DEN DEVÁTÝ

Ráno se nese ve stylu hakuna matata, byť v téhle části Afriky to neříkají. Snídaně, která začíná v osm, donesou v devět a my máme před sebou ambiciózní přejezd 1159km do Swakopmundu. Už teď je jasné, že to nestihneme. “Pííííp” zní z auta jasné znamení toho, že překračování rychlosti nebude tou správnou cestou. “Píííííp”. Při pohledu na silnici píšu sms do půjčovny “Jaká je tohle cesta?” Přidávám fotku. “Podle mě není štěrková a auto řve, že jsme překročili rychlost,” rozčiluju se skrz naťukaná písmena. “Ta je solná. Tam se jezdí 80. Máte to ve smlouvě” odpovídají mi z půjčovny. “Výborně, takže odteď pokud se nám stane něco s autem, problém jde za námi,” vyšiluju a jsem naštvaná, že jsme na takovou smlouvu přistoupili. Nic jiného nám ale nezbývalo. 

Část cesty skutečně štěrková je. Někde se jede krásně, jinde je lepší jet rychleji, aby auto přeskakovalo z jednoho hrbolku na druhý. To ale riskovat nechceme. Na benzínce se ptáme na cestu a při té příležitosti se dozvíme, že za hrboly může déšť a auta, která krátce po dešti jedou. Úprava silnice se koná jednou až dvakrát za měsíc, zřejmě slušný oddíl. Je krátce před šestou, takže dnes budeme spát v Outju. Za sebou máme 851km. Jsme unavení a otrávení po celém dni.