ZÁŽITEK NEBO NIC – DEN OSMNÁCTÝ AŽ TŘICÁTÝ PÁTÝ – 18. 1. – 5. 2. - MAURICIUS

Už 18 dní jsme doma a protože Mauricius se mi nevryl ani do srdce, ani do mysli, zato do peněženky udělal slušnou rýhu, vezmu to hodně telegraficky. Za mě je Mauricius marketingová bublina vhodná pro cílovku Ordinace.

• Na Mauriciu se řídí vlevo, což hned okusil náš kamarád Kedves Gyula z Maďarska, kterého jsme před pár dny potkali v Mafate a teď náhodou na letišti. Odvezl nás půjčeným autem do ubytka a rozhodně to splnilo mé očekávání zážitků.
• Na Mauriciu milují pikniky. Každý víkend se snad úplně všichni z vnitrozemí sjedou na pláže a celý víkend sedí na dekách, pojídají, popíjejí, někteří postaví stany, někteří přivezou reprobedny. Městské pláže tak připomínají Mácháč v době jeho největší slávy.
• Na rozdíl od Mácháče je stanování na pláži a v přilehlém borovicovém háji zadarmo, takže pokud by někdo chtěl hodně lowcost Mauricius, tak stačí vzít stan.

• Na veřejných plážích jsou záchody, které jsou oproti Reunionu (překvapivě) velmi čisté.
• V lednu bývají na Mauriciu cyklony. Něco jako začne za pár hodin tady. V předpovědi se to nedozvíte, ale v sámošce u pokladny ano. A taky to poznáte podle toho, že začnou vytahovat z vody lodě. Během našeho pobytu byl jeden, zničil pár dřevěných slunečníků, popadalo pár stromů. Nic vážného.

• Když pojedete na nejpropagovanější výlet na 7 Coloured Earth, tak doporučuju nejezdit za deště nebo po něm, to pak je 2 Coloured Earth a prachy za to, že chybělo pět barev, vám nikdo nevrátí. Navíc si tam budete připadat jak na Václaváku, protože zřejmě české cestovky odvádějí nejlepší práci a na tenhle výlet nalákají nejvíc důchodců.

• Ani pod vodou to na Mauriciu není o moc lepší. Ne že by tam byla slyšet čeština, ale i tady chybí barvy. Sice v Lonely Planet tvrdí, že ostrov obklopují krásné korály, ale my zhýčkaní Egyptem…
• Jedinou výjimkou je výlet za delfíny u Tamarinu. Je jich tu tolik, že místní dokonce garantují, že je uvidíte, a pokud ne, vezmou vás další den zadarmo znovu. Byli opravdu všude a bylo to krásné navzdory tomu, že tam bylo hodně lodí. Doporučuju jet na tenhle výlet v 6 ráno, to tam prý bývají tak dvě, tři lodě a to musí být nezapomenutelné.

• Tedy alespoň pro mě víc než vidět nejdražší známku na světě. Tu rozsvěcí každou hodinu na pět minut a věřte mi, že celou dobu, co jsem na ni koukala, jsem přemýšlela nad jedinou věcí – proč.

• A teď něco z běžného života:
• Odpadky tu házejí do jakési díry v plotě a tu si pak popeláři otevřou z druhé strany a lopatou házejí do popelářského vozu. Odpadové hospodářství jinak.
• Na druhou stranu v obchodech jsou jen recyklovatelné sáčky na pečivo nebo ovoce.
• Doprava po ostrově patří mezi nejjednodušší, jakou jsem v zahraničí zažila. Autobusy jezdí furt, zastavují na každém rohu i na mávnutí. A každý vám na ulici poradí, jak se kam dostat, protože těch silnic a směrů tu zas tolik není.
• Řidiči autobusů jsou zřejmě největší fanoušci filmu Rychle a zběsile a jsem ráda, že jsme si nikdy žádnou z jízd nedali na stojáka.
• V autobuse chodí týpek, který prodává lístky, a občas nastoupí další, který ho kontroluje. Prodávající jsou zpravidla velmi překvapení, když vidí v jejich autobuse bělocha, takže si k vám sednou a pokládají nepřeberné množství otázek nebo povídají o svém životě. O jednom třeba víme, že zná český fotbal, sází na naši ligu, má problém s manželkou, protože ona chce třetí dítě a on ne, nemá rád policajty, ale ten můj je mu sympatický, protože je big man a žije s creative woman, co má podle jeho názoru big money. Těžko říct, co tím chtěl říct, každopádně když tenhle prodejce vystoupí a vy se bojíte, že si nemáte u koho koupit lístek, nebojte se, on se za chvíli zas objeví. Třeba si jen na jedno kolo jízdy odskočil k milence.

Mauricius si mě sice nezískal, ale jako zastávka při cestě na Reunion je to tam OK. Každopádně já už bych zas někam jela... tak snad brzy zážitek nebo nic.