ZÁŽITEK NEBO NIC – DEN PŘED ODLETEM - 30. 12. 2019

Proč? Proč musím do letadla vždycky nastupovat s teplotou rovnající se mému věku, bolestí kloubů mnohem horší, než by se v mém věku dalo čekat, bolestí v krku a rýmičkou takovou, že mnohý muž by nepřežil? Proč? Ještě dva dny zpátky jsem byla s kamarádkami na lezecké stěně a po vylezení 6- na prvním jsem si říkala, že jsem na tom fyzicky celkem dobře a náročnou dovolenou, která nás čeká, zvládnu jak Andrej. Taky nejlíp na světě. A teď místo nadšených příprav skučím a mnohem raději bych zůstala zachumlaná v dece a o silvestrovské noci si dala další dávku Narcos.

Možná mé tělo vycítilo, že následujících 35 dní nebude týráno maily, telefonáty, střižnou ani natáčením, a může vypnout (kromě dovolené někde hodně daleko totiž netuším, kde to tlačítko na vypnutí workoholismu je), anebo mám prostě pověstnou cestovní horečku. Prostudovala jsem ale odbornou literaturu (rozuměj – zadala jsem do Googlu) a tam se píše, že ji provází sevřený žaludek, křeče a bolesti v břiše, a nic takového nemám, takže se vracím k původní hypotéze, že jde o příznaky detoxu z práce.

Zaháním myšlenky na příčiny nemoci a pouštím se do balení. A to je tentokrát trošku složitější než obvykle. Jak už víte, mám seznamy „na víkend v Evropě“, „na hory na tři dny“, „na týden potápka u moře“ a „na měsíc s batohem“. Jenže tenhle seznam počítá s oblastí u moře do maximální výšky 1000 metrů nad mořem a sluncem nejen v duši, ale i na obloze. Jenže tentokrát to bude trošku jinak.

Pro vysvětlení se musím vrátit asi měsíc zpátky. Doma jsme se rozhodli vybrat dovolenou demokraticky. Každý jsme napsali 10 destinací s tím, že z těch, kde se shodneme, vybereme. Shodli jsme se na Barmě, Filipínách a Indonésii. Jedeme na Mauricius a Reunion. Důvod se jmenuje avait, bija, gjarpër, ثعبان, ရှိခဲ့တယ်, nagkaroon, hatte, snake, no prostě HAD. Navíc má Martin v lednu kulaté narozeniny (prý +/-39), takže teď sedím nad rozházenými věcmi po pokoji a přemýšlím, co zabalím. Čeká nás pobyt u moře, ale i výstup do hor přes 2000 m n. m., pár dní pochodu v horách v oblasti Tres Cirques, spaní na horských chatách a všechno potáhneme na zádech. Takže jestliže každý rok zvažuju, zda si vezmu hřeben na vlasy, letos přemýšlím, že kartáček zlomím a tu nepotřebnou půlku vyhodím. Loni jsem měla 11,2 kg do tepla, letos musím mít pláštěnku, mikinu, bundu, boty do hor, a to nemluvím o tom, že jsem byla děsně hodná a Ježíšek mi donesl dron. Škoda, že k němu nepřihodil šerpu.

Díky seznamu mám za půl hodiny věci naházené v pokoji a za další hodinu mám vyselektováno to, co opravdu budu potřebovat a co zůstane doma a já za pár dní budu vzpomínat, že jsem to „přece nepotřebovala“.

No uvidíme. Zážitek nebo nic.