ZÁŽITEK NEBO NIC - DEN TŘINÁCTÝ - 12. 1. - Z CILAOSU DO ST. PIERRE
Ráno jdeme na stopa. Z Cilaosu vede jen jediná silnice, takže bychom mohli být úspěšní. A když to nevyjde, za hodinu, pokud dobře čteme jízdní řád, jede autobus. První dva řidiči se zubí (vzala jsem si hodně krátké kraťasy) a ukazují, že jedou jen tady ve městě, třetí auto brzdí. Všimnu si řidičky a jásám: „Víš, kdo to je?“ křičím na Martina. Ještě než odpoví, říkám: „Běžkyně Vondrajda.“
Jede stejným směrem, takže za tři minuty máme odvoz. „Viděli jsme Vás běhat v horách,“ začínám konverzaci a dozvídám se, že paní je učitelka tělocviku a běhání je její láska. „Když nemám tak těžká zavazadla jako vy, uběhnu to do Marly za hodinu a půl,“ šokuje mě. Běhat prý chodí každý den. Věk se nedozvím, ale sama v souvislosti s běháním říká, že už je „hodně, hodně, hodně moc stará.“
Cesta dolů do St. Luis nám utíká hodně rychle. Nejen proto, že si povídáme, ale také proto, že jsem tuto starší dámu z Vondrajdy překřtila na Niky Laudu, Martin tvrdí, že je to sestra Belmonda. Dolů z Cilaosu je 400 zatáček a my je krouháme ve velké rychlosti. Žena občas zatroubí, to když do zatáčky není vidět a směr naší jízdy se otočí o 180 °. „Troubit se tady musí, ať o vás ví,“ vysvětluje, když se řítíme proti autu a já vyjeknu. „Nebojte, já jsem z Cilaosu,“ uklidňuje mě. Je zlatá, protože nás odveze až na autobusové nádraží. Je totiž neděle, takže tam budeme mít největší šanci, že chytnem bus do St. Pierre.

Ubytování má check-in až ve 14 hod., tak jdeme bivakovat na pláž. Místní pláže jsou specifické. Na většině se koupat nesmí. Žraloci bělaví a žraloci tygří tu mají slušné zářezy. Dokonce poslední tři útoky žraloka se odehrály právě tady. Jeden na začátku roku 2019, druhý v květnu, třetí před měsícem. Všechny byly smrtelné. Zatímco první dva surfaři chytali vlny v zakázaných zónách a stalo se jim to osudným, poslední se koupal v oblasti laguny, kde jsme teď i my, a proud ho stáhl za její hranici, kam si pro něj žralok doplul. Tenhle útok nikdo neviděl, ale ještě týž den byl uloven žralok, v jehož žaludku se našel Angličanův prsten. Pláže, kde se koupat nesmí, jsou označené cedulemi, ty, kde je koupání povoleno, mají velmi mělké dno, v mnoha případech jsou obehnány sítěmi a na bezpečnost tu dozírají kolegové Mitche Buchannona. Já bych se se žraloky jednou potápět chtěla, ale v doprovodu lidí, kterým věřím, že ví, co dělat, a taky až budou napapaní.


