Letadlo do mé vysněné destinace na Maledivy nám letí v šest večer. Vstáváme proto brzy ráno, abychom si ještě užili Singapur. V metru přemýšlím nad těmi pokutami, které mi hrozí za nepřístojné chování (mimochodem jsme se dozvěděli, že i za objímání, líbání, muckání, osahávání a vše, co teoreticky může následovat, hrozí také rákoska) a všimnu si, že z jednoho jediného místa na nástupišti mě vidí 17 kamer. Velký bratr má o lidech v Singapuru stejně dobrý přehled jako moje maminka o mně, když mi bylo 16. Ví všechno.

Cestou si dávám mango fresh, které tady šidí jen o trošku víc než na Filipínách nebo v Malajsii, kde jsou dokonalé, ale podstatně míň než v Thajsku. Zarazí mě ale cedulka, na které se píše, že pokud do kelímku nechci led, zaplatím víc. Není to opačně? Dávám si bez ledu a skutečně zaplatím o 17 Kč víc.

Dorážíme do čtvrti Little India. Je o poznání jiná než vše, co jsme zatím viděli. Je tu nepořádek, čas od času je cítit zápach a čas od času lahodně vonící chicken tikka masala, jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Oběd je ale daleko, tak jen procházíme čtvrtí a loudavě míříme k metru s tím, že ještě zajedeme do Chinatownu podívat se na chrám, který jsme první den nestihli. A dobře jsme udělali.

Někdy osud přihrává zážitky, ani nevíte jak. Věděli jsme, že v Singapuru má být restaurace Chana Hon Menga, kde kuře stojí kolem 60 korun (na Singapur levné). Ale není to ledajaké kuře. Je to kuře ověnčené michelinskou hvězdou. A my jdeme čínskou čtvrtí a najednou před námi fronta. Nedá mi to, nakouknu a ona je to ta jeho restaurace. Fronta je krátká, takže je jasné, že kus žvance vyměníme za chrám a zařazujeme se do řady mezi gastronomické požitkáře. Ještě před pár lety tohohle týpka, který podle fotek neměří víc než má dvanáctiletá neteř, téměř nikdo neznal. Od doby, kdy získal kuchařského Oscara, vyměnil malý stánek Liao Fan Hong Kong Soya Sauce Chicken Rice & Noodle za tuhle restauraci, která ale je sotva poloviční než u nás třeba běžné KFC. Systém výdeje je ale dost podobný. Zaplatíte u jedné kasy, dostanete lísteček a čekáte. Nikde u stolů není místo. S táckem s voňavým kuřetem se tak stojí další fronta na volný stůl. Říkáme si, zda jsme neměli spíš jít do toho chrámu, když tohle působí jako asijský fastfood a určitě to vařil některý z těch mladých kuchařů, co jsou vidět skrz skleněnou výlohu. Objednáváme si samozřejmě jednak jídlo, které tohle bistro vyneslo do nebes gastronomie, tedy Soya Sauce Chicken Rice, a potom Char Siew Noodle.

Při čekání najednou přichází sám Chan Hon Meng. Takže přece jen budeme mít jídlo od něj. Říká se, že vstává každý den kolem čtvrté, aby kuřata naložil. Když vidím, s jakou rychlostí kuřata mizí, zřejmě si každý den dost mákne. Ani teď nezahálí a okamžitě se pouští do výdeje. Když si vzpomenu na zmíněné KFC, měli by sem jejich prodavači jít na stáž, aby viděli, jak rychle se dá vydávat. 3078. Jsme na řadě.

Kuře, jehož přípravu se naučil Chan od svého strýčka v Hongkongu, chutnáme jako první. Je křehké a krásně voní. Ale jídlo v hawkers mi přišlo stejně dobře vychucené. Martin má názor stejný. Druhé jídlo mi chutná mnohem, mnohem víc. Rozplývá se na jazyku a podobnou chuť jsem ještě nikdy nezažila. Já bych dala hvězdu tomu druhému jídlu, ale vzhledem k tomu, že mé kuchařské umění je vyhlášené, tak se raději zdržím dalších soudů. Jsem ráda, že nás sem osud zavál, ale taky jsem ráda, že jsme nečekali v pětihodinové frontě.

Tímhle zážitkem se Singapurem loučíme. Mám odtud dva důležité vjemy. Jednak si dokážu představit tady žít a rozhodně se sem chci někdy vrátit, druhak jsem moc ráda, že jsem viděla Radima Englického a poznala jeho ženu.

Přistání bylo hladké. Nasedli jsme na kyvadlový trajekt do hlavního města, kde nás týpek z hotelu posadil na korbu miniaturního náklaďáčku, aby nás zavezl do našeho ubytování. Hned vyrážíme do ulic, protože Martinovi už po michelinském kuřeti vytrávilo. První obchod, první nákup, první ošizení. To není zrovna dobrý welcome drink. Trajekt na ostrov Omadhoo nám jede ráno. Teda možná. Na Booking.com psali, že jede, v hotelu v Malé říkali, že jede, z hotelu z ostrova nám psali, že nejede. Tak si vyberte. Ráno moudřejší.