Kam přijedeme, tam se něco děje. Krátce po našem příletu do Malajsie abdikoval její král Muhammad V., pak jsme se přemístili na sever a kousek od nás evakuovali lidi kvůli tropické bouři Pabuk a teď je Babiš v Singapuru? Mno, snad raději tu bouři než ho potkat.

Dopoledne zůstáváme doma, protože kupujeme další letenky. Tentokrát blíže našemu časovému pásmu. Chystám se si splnit sen. Protože ale poletíme ze Singapuru a vracet se budeme do Kuala Lumpur, tak je levnější je koupit zvlášť. Jásám, když se mi podaří sehnat letenky tam. Zato zpátky to ne a ne jít. Jdem do bazénu a zkusíme to později. Přinejhorším se už do Čech nevrátíme.

V bazéně se s Radimem a Laurou bavíme o jejich bydlení a o okolí, které je hodně zelené. Ptám se, jestli to za domem je džungle. Radim mi odpovídá, že je to vojenská oblast a že tam bych na procházku nechtěla, protože nedávno tam odtud měli sousedé pod dveřmi kobru. A je to! Ani uprostřed Singapuru si nemůžeme být jistí ničím. Můj manžel se mění v osobního strážce, který má oči všude. Chráněnkou je v tomhle případě on sám. Sebemenší pohyb v trávě, na stromě i chodníku zaznamenává a vyhodnocuje. Změnil se mu pohled i postavení těla. Jsem ráda, že za hodinu jdem do centra města. Třeba do večera zapomene.

Když vycházíme z domu, praští nás do očí paní, která vytírá chodník. To bych jí nepřála mít službu na Žižkově. Tady by se ale na chodníku dalo hníst těsto. A ani smog nikde není. Jednak je to tím, že je tady hodně zeleně a navíc jsme neviděli zácpy, což je na asijskou metropoli nevídané. Dozvídám se, že pokud si někdo pořídí auto, tak musí k tomu zaplatit 110 % daň z ceny vozu + 40 tisíc singapurských dolarů, což je cca 680 tisíc, poplatek za povolení jezdit Singapurem + DPH 7 %. Takže taková Octavia vyjde na pěkné 2 milionky. Tak to bych možná i já začla riskovat svůj život a jezdit MHD.

Metro nás doveze na stanici Bayfront. Máme totiž v plánu si zblízka prohlédnout světoznámý skvost od architekta Mosheho Safdieho. Hotel Marina Bay Sands byl otevřený v roce 2011 a údajně patří mezi nejdražší na světě. Mno aby ne, když na střeše je bazén třikrát delší než olympijský a dole v obchodním centru je umělý kanál, na kterém jezdí loďky. Obchodní centrum Chodov má ještě co dohánět.

Spěcháme, abychom stihli světelnou show v zahradě Gardens by the Bay. Začíná v 19.45 a 20.45. Je něco málo před sedmou, když se rozsvítí obloha. Ne snad, že by dnes začali dřív, ale očividně se schyluje k bouřce. Další zablýskání. Není pochyb o tom, že show uvidíme jinak, než ji viděla většina mých kamarádů, kteří tu byli. Pláštěnky ani deštníky samozřejmě nemáme. Jak já teď čínským turistkám závidím. Další zablýskání. Fiktivní kmeny stromů jsou poseté orchidejemi, broméliemi… je znát, že jsem točila pár dílů Receptáře Prima nápadů? Další zablýskání a ceďák. Takový ten typický asijský déšť, který není nepodobný tomu, když si na sebe chrstnete džber vody, když vylezete ze sauny. Všichni se utíkají schovat. Pod střechou všichni ždímají své oblečení a koukají na nádhernou světelnou show, která právě začala. A přitom jde jen o skvělý marketingový nápad, který do Singapuru láká davy cestovatelů. Nádhera.

Cestou zpátky zas a znovu posloucháme v metru hlášení. Nejdříve v angličtině (anglicky mluví v Singapuru všichni, jen některým není rozumět. To je prý Singlish.) Mind the gap, pak v čínštině, pak se ozve něco jako Heppi, heppi, něco, čemu nerozumím, a platform. Přemýšlím, co můžou říkat. Že by ať jsme šťastní ve své cílové stanici? Divný. Musím se zeptat Radima. Doma je to první otázka, kterou vychrlím, a dostane se mi odpovědi, že to byla jedna z prvních věcí, nad kterou také přemýšleli, když se sem přestěhovali z Austrálie. A se štěstím nemá nic společného. Tedy pokud ten příkaz nedodržíte, stane se vám spíš neštěstí. Věta totiž zní Sila berhati-hati ruang di platform. Tedy v malajštině: Dejte pozor, ať nespadnete do díry. Tedy stejná věta jen v dalším jazyce. A pak to ještě říkají tamilštinou. V Singapuru totiž žije 74 % Číňanů, 13 % Malajců, 9 % Indů a 4 % jiných národností. Mimochodem mě napadá (jak nejezdím metrem, tak to nevím), říkají to u nás v angličtině?

Večer si dáme český… tedy přesněji severočeský. Vzhledem k tomu, že já i Radim pocházíme od Litvínova, tak jsme si pustili nový seriál České televize Most! a nutno říci, že jsme si na chvíli připadali jako doma.