ZÁŽITEK NEBO NIC – DEN ŠESTNÁCTÝ A SEDMNÁCTÝ – 9. a 10. 1. 2021 – KIZIMKAZI

Další den strávíme v hezkém hotelu Promised Land Lodge, kde půjčují i mořské kajaky, a tak vyrazíme otestovat Adélku a její strach z hloubek. Po půl hodině se vracíme. Test proběhl na úrovni očkování proti covidu. Adélka se zúčastnit chtěla, ale příliš mnoho faktorů bylo proti.

Přesto tvrdí, že je připravena jet další den znovu na delfíny. „Jsi si jistá, že chceš ty krvelačné nestvůry vidět znovu?“ ujišťuju se. „A budou…“ Než se stihne zeptat, odpovídám: „Opravdu nevím, zda se budou zítra cachtat na mělčině, či si s nimi dáme hloubky.“ Po krátké debatě delfíny objednávám.

V našem hotelu již není na další noc ubytování, a tak se na poslední den přemisťujeme do Coco Reef Ecolodge, který vlastní sympatický francouzský pár. Krásné chatičky z palmového listí hned na pláži, z postele výhled na moře, otevřená sprcha. Prostě romantika jak stvořená pro tetku a její neteř.

Ve tři ráno mě vzbudí obrovská rána. A další. Chvíli myslím, že mám zase noční můry, ale je to vítr, který silně lomcuje chatrnými dveřmi. Snažím se je zavřít, ale moc to nejde. Nakonec před ně dávám stůl a židle. Z dálky je slyšet dunění moře. Nemusím mít bujnou fantazii, aby mi bylo jasné, že delfíni by na vlnách poskakovali stejně jako naše loď. Nad představou Adélky na tomhle mořském rodeu se pousměju, vezmu telefon a výlet zruším. Stejně by k tomu nejspíš došlo ráno. Čeká nás totiž první upršený den na Zanzibaru.