Když po probdělé noci přijdu do koupelny, je ve vteřině rozhodnuto. Tady nebudu. Snesu hodně, miluju zážiteknebonic, ale to neznamená, že chci po svém návratu navštívit infekční oddělení nemocnice na Bulovce. Na Bookingu najdu jiné ubytko a jako kulový blesk s nevyčištěnými zuby mizím. Hotel je mimo centrum a nedá se najít. Po půl hodině se mi to podaří. Dávám si tečku do mapy, abych ho našla večer, a jdu spát. Potřebuju aspoň dvě hodinky.

Z hotelu se vykodrcám ve dvanáct a vyrážím si užít město relaxu. Zastavuji v řecké restauraci. Po měsíci téměř nepřetržitého střídání nasi goreng a mee goreng, tedy smažené rýže a smažených nudlí, potřebuji změnu. Přiznávám, že se mi o knedlících se zelím a kachnou už i zdá. Tedy pokud se mi podaří usnout. Jídlo v řecké je fantastické, ale taky za něj nechávám fantastických 230 korun, což v porovnání s warungy, kde rýže stojí 35 korun, je pořádná změna. Můj žaludek ale právě prožil něco jako orgasmus… Mimochodem nevím, zda tohle slovo vůbec tady smím napsat, neb v Indonésii jsou poměrně striktní zákony, co se věcí kolem sexu týče. Tak například vás tady nikdo nesmí vidět masturbovat. Pokud vám tedy škubne v buřtíku, tak raději dejte pravačce pohov a počkejte na první pomoc, neb kdyby vás u masturbace někdo viděl, tak je za to utětí hlavy. Za uchovávání porna je 15 let.

Trošku jsem odbočila, ale v podstatě jsem celý den prozevlovala ve městě, nakupováním dárků, užíváním si dobrých restaurací a procházkou v rýžovém poli. Zítra se vracím do Bali Bio Villas.