Ještě jedna věc se včera udála, o které jsem se zapomněla zmínit. Vzhledem k tomu, že činnosti na ostrově se očividně budou skládat z ležení na pláži, šnorchlování na ne příliš dobrém reefu, sexu, jezení, pití, čtení a hraní karet, tak jsem si včera přidala ještě běhání a slíbila si, že každý den, pokud nepojedeme potápět, budu tady na Maledivách běhat. Ráda bych zdůraznila to „tady na Maledivách“, aby nedošlo k mýlce.

První den to dodržuji. Zpocená jsem už asi po prvním kilometru, a to je teprve osm ráno. Místní jsou ze mě v šoku, protože ty jsem zatím neviděla ani jít zrychleným krokem. Proč taky. Po uběhnutých dvou kilometrech, tj. ostrov dvakrát dokola, zjišťuji, že ulice jsou tady poskládané stejně jako např. v New Yorku podle tzv. grid planu, což znamená, že jsou stavěné do mřížky. Tenhle systém vznikl už ve starověkém Římě, ulice zpravidla bývají pojmenovány po sobě jdoucími čísly. Jak jsou pojmenované tady, se mi zjistit nepodařilo, ale vzhledem k tomu, že na šířku jsou pouze tři, tak si člověk rychle zapamatuje, že potápěčské centrum je na druhé ulici, stejně jako obchod u Lucky.

Obchodů je tu poměrně dost, my jich napočítali asi sedm (mimochodem se do nich zouvá, asi proto, že tam nechtějí mít pískoviště), pak je tu policejní stanice, ambulance, dvě fotbalová hřiště, dvě kavárny, sedm malých penzionků, školka, škola a mešita. Takže Chýně ve srovnání pokulhává o ty obchůdky, kavárny, penziony, mešitu a taky tu pláž.

Dneska svítí sluníčko, takže při ponoru je vidět více barev a už to nevypadá tak smutně. Dokonce vidíme pár rejnoků a dvě želvy. Já si k nim dávám ponor a chvíli je pozoruju zblízka. V takových chvílích je výborné si všímat, co dělají šnorchlaři. Nejprve se leknou, než si uvědomí, že do jejich zorného pole nedoplavala velryba, ale já. Pak se většina, zvláště muži, pokusí potopit do stejné hloubky. To vypadá asi jako když krtek hrabe svou díru. Následuje vynoření a poměrně dlouhá chvíle, kdy nekoukají pod hladinu. Odhaduji, že se buď zakuckali, nebo vylévají vodu z masky, nebo zkrátka jen dýchají, jako by právě doběhli závod s Usainem Boltem. A pak už jen koukají, zda se vynořím.

K večeři si dneska dávám fried rice with vegetables, což pravidelně střídám s fried noodles with vegetables. Jak jsem psala, co se jídla týče, tak jsem strašpytel. Překvapivě ale má cca sedmnáctá porce smažené rýže zas jinou chuť než předevčírem. Je po večeři, ke které mám rýži na šedesátý čtvrtý způsob, jdeme za Arifem, místním velkopodnikatelem, se kterým si domlouváme potápění na manta pointu, abych si zítra splnila jeden ze svých velkých snů.