Jeden ze smělých plánů (podotýkám, že Lucky, já si zas tak nevěřila) říkal, že vyrazíme v šest. Druhý plán byl, že si dáme jógu od osmi a vyrazíme. Nakonec se vykodrcáme někdy po poledni. Jóga byla fajn, ale asi to není sport pro mě. Už základ je jasně v rozporu s mým naturelem – zklidnit se a soustředit mysl.

Cestu do Sanuru už mám naučenou, takže jedu první. V přístavu ale zjišťujeme, že se skútry bychom musely až do Padangbai, takže měníme plán, motorky necháváme v přístavu a vyrážíme bez nich. Kdybych to byla bývala tušila… No ale nebudu předbíhat. Usmlouváme cenu na cca 450 korun zpáteční a míříme směr ráj. V přístavu na Nusa Penidě si každý místní chce urvat svého turistu. Připomíná to kohoutí zápasy, kdy vykřikují ceny, ukazují, mávají, gestikulují a turista je jen ten nebohý kohout. My si půjčujeme motorku za cca 90 korun na den a vyjíždíme.

Cesta vede celou dobu jen pár metrů od moře a ostrov mi připomíná milované Filipíny. Tady se mi bude líbit. Hotel by měl být jen kousek od hlavní silnice, takže ještě dneska chceme vyrazit na některou ze zdejších pláží. Motorka je trošku neposedná a plyn má citlivější než detektor lži. Skvěle se jelo až do chvíle, kdy jsme jely po hlavní. Cesta k hotelu má ke kvalitní silnici stejně daleko jako D1 ke kvalitní dálnici a i české polňačky jsou v lepším stavu. Stoupáme do kopce, takže zatím není důvod k panice, ale je jasné, že o adrenalin tady nebude nouze.

Hotel má krásný bazén a my pro dnešek zůstáváme u něj. Vyprávím Lůce zážitky z cest a bavíme se o tom, jaké jsme měly zdravotní problémy na Maledivách. Lucka se ptá, zda jsem měla nějakou vyrážku. „Naštěstí ne,“ říkám. Netrvá ani hodinu a objeví se. V podpaží a na krku. Malá, červená a svědí. Jako bych to přivolala. Sedám k počítači a píšu dvěma největším odbornicím na ziku v ČR, totiž dvěma kamarádkám, které ji měly, pak při vzpomínce na hotel, kde jsem předevčírem strávila noc, googluju i svrab a pro jistotu i všechny další kožní nemoci a vyrážky. Navzdory tomu, že googlování nemocí považuju za digitální demenci, nemůžu si pomoct. Když mám prsty na klávesnici, aspoň nemám tendenci se škrábat. To zas bude noc.